Jelikož stále ještě není mnoha lidem známo, komu slouží nová formulace Zákona o ochraně zvířat proti týrání, uvádíme zde vztahy, které jasně ukazují, komu slouží omezení úpravy kopyt pouze na podkovářsky vzdělané lidi.

Je zde jasně vidět kdo má faktický monopol na vzdělávání podkovářů a kde jedině mohou získat kvalifikaci ti, kteří už dávno odrostli školním létům a tedy nemají reálnou možnost vystudovat v Jaroměři nebo v Chebu. Je také dobré si všimnout, že tento vzdělávací systém je financován z dotačních zdrojů a nenabízí tedy srovnatelné podmínky s nedotovaným alternativním vzděláváním.

Také je zřejmé, proč se většina veterinářů nezajímá o kopyta a jejich úpravu, a posílají majitele koní za podkováři. Ve skriptech z Veterinární fakulty se toho o kopytech dozvíte trestuhodně málo, takže vystudovaným veterinářům vlastně nic jiného nezbývá. Je ovšem smutné, že vysokoškolsky vzdělaný člověk nechává problém s jedním z nejdůležitejších orgánů koně na středoškolsky vzdělaných lidech, jejichž hlavní náplní studia je zvládnutí zámečnické kovářské práce, a veterinární pohled na funkce kopyta je pouhým zlomkem učebních osnov jak na státních školách, tak na soukromých kurzech.

Nelze se pak divit, že o alternativní kurzy úpravy kopyt je stále dostatečný zájem i přes jejich mediální znehodnocování a výrazně vyšší kurzovné.